O společnosti

Monika Bendová

ředitelka závodu Planá nad Lužnicí

Jihočeské mlékárny provázely mé dětství a mládí velmi intenzivně již od prvních krůčků jak ze strany konzumenta, tak ze strany dodavatele mléka, jelikož pocházím ze samoty u lesa. Velká většina naší rodiny byla zaměstnána v zemědělském družstvu a doma jsme chovali krávy. V tu dobu jsem mléko spíš nenáviděla, jelikož znamenalo nejdříve práci a pak až zábavu.

Zemědělská škola mě sice minula, ale čekala na mě léčka v podobě VŠCHT, kde se čirou náhodou objevil obor mléko a tuky… Mladá a nerozvážná jsem zvolila cestu nejmenšího odporu, a tak po ukončení studia vedly mé kroky, kam myslíte?
Ano, na pohovor do Madety, která se od srpna 1997 postupně stala mou druhou rodinou. Vyrazila jsem na pětiměsíční praxi do osmi závodů a jejich provozoven, kdy pan generální ředitel řekl „Do gumovek a pak se uvidí“. Byly to krásné měsíce, potkala jsem kopu skvělých lidí, nasávala mlékařinu v praxi (ze školy se mi hodila akorát trojčlenka), zjistila, že na pohled velmi jednoduchá práce jako vkládání jakéhokoli výrobku do kartonu není tak jednoduchá, a doufala, že si mě snad Madeta nechá.

Nechala a dlouhá léta jsem měla možnost působit na pozici technoložky na generálním ředitelství. Ve všech závodech, které postupně ubývaly, jsem měla možnost učit se nejen od mistrů sýrařů a mlékařů, ale od každého zaměstnance na dělnické pozici, protože právě oni znají svou práci nejlépe a mnohdy nám pomohli s řešením. Byla to velmi zajímavá práce, která přinesla radost z povedených inovací, ale někdy i těžké noci. Jak však víme, nejvíc se člověk – včetně mě – naučí z průšvihů.
Nastal leden 2019, kdy jsme se s panem ředitelem domluvili na mém angažmá v závodě Planá nad Lužnicí. Nějaký čas jsme si k sobě se zdejšími madeťáky hledali navzájem cestu, ale teď už bych je za nic na světě nevyměnila. A tiše doufám, že oni mě snad také ne.

Když se řekne Madeta, co se Vám vybaví/co Vás napadne nejdřív?
Tváře zaměstnanců, kteří dokážou úsměvem potěšit

Vzpomenete si na výrobek Madety, který jste ochutnala jako první?
Lipánek – v průhledném plastovém kelímku s červenou cenovkou 1,50 Kč.

Na který výrobek Madety nedáte dopustit?/Bez kterého výrobku Madety si nedokážete představit svůj den?
Jihočeské máslo a čerstvý rohlíček a v neděli navíc s kakaem z plnotučného mléka.

Co Vás v Madetě nejvíc těší?/Na co jste v Madetě hrdý?
Jsem týmový hráč, proto mám největší radost, pokud se nám povede týmově cokoli a můžeme si říct: A je to!

Pavel Hlásenský

ředitel závodu Český Krumlov

Několika větami bych chtěl poděkovat všem, které jsem na své dosavadní cestě v Madetě potkal nebo s nimi spolupracoval. Od každého jsem „opsal“ nemalé množství zkušeností.

Nastoupil jsem do Madety v Českých Budějovicích 29. května 2014, kde jsem se přidal ke skvělému týmu jako obchodní zástupce pro jižní Čechy, a dále pokračoval přes logistiku až na vedoucího centrálního skladu.

Do závodu Český Krumlov jsem se přesunul v květnu 2019 na pozici mistr porcovny, kde jsem nasbíral zkušenosti v procesu zrání plísňových sýrů niva, jejich porcování a expedici. Datem 1. května 2020 jsem vystřídal ve funkci ředitele závodu Český Krumlov svého otce, který – jak sám říká – tu zplesnivěl jako ta naše niva. Doufám, že budu psát příběh podobný, a že se nám s kolegyněmi a kolegy podaří společnými silami dokončit velkou modernizaci závodu, navýšení ročních kapacit a zase o kus posunout kvalitu expedovaných výrobků k uspokojení narůstajících požadavků našich zákazníků.

Radek Dohnal

ředitel závodu Jindřichův Hradec a Pelhřimov

První kroky v Madetě jsem udělal v závodě Jindřichův Hradec na pozici technického pracovníka začátkem roku 2018. Postupně jsem se seznamoval s Madetou a její rodinnou atmosférou pod vlídným vedením vedoucího výroby Václava Fučíka a ředitele závodu Jaroslava Štípka.

Na konci roku 2018 jsem od tehdejší hlavní technoložky a budoucí ředitelky závodu v Plané nad Lužnicí Moniky Bendové dostal nabídku rozšířit tým vedoucích výroby v plánském závodě. Přijal jsem a začala moje další etapa v Madetě. Strávil jsem tři roky intenzivní práce pod vedením paní ředitelky a dočasného a bohužel krátkého dohledu Josefa Pánka, mistra sýraře. Oba mi byli a jsou inspirací svou pracovitostí a láskou k oboru s názvem „sýrařina“. Po třech letech v Plané nad Lužnicí si osud řekl, že změna je život a byl jsem povolán zpět do závodu v Jindřichově Hradci, tentokrát jako zástupce ředitelky Moniky Bendové. Na začátku roku 2023 jsem byl jmenován do funkce ředitele závodu, v níž se snažím navázat na dobrou práci svých předchůdců.

Milan Teplý i Jan Teplý často zmiňují, že Madeta je rodinná firma. Upřímně, při mém příchodu do Madety jsem si nedokázal představit, jak firma s patnácti sty zaměstnanci může být rodinnou firmou. Nyní, po pěti letech, si troufám říct, že už jejich slovům rozumím a můžu je potvrdit. Za tento relativně krátký čas jsem v Madetě potkal řadu skvělých odborníků, schopných a loajálních lidí, kterým nejsou Madeta a její výrobky lhostejné, a kteří si hrdě říkají madeťáci. A jsem rád, že i já můžu patřit do této rodiny.

Když se řekne Madeta, co se Vám vybaví nejdřív?
Mléko.

Vzpomenete si na výrobek Madety, který jste ochutnal jako první?
Přesně už ne, ale musel to být některý z polotvrdých sýrů.

Na který výrobek Madety nedáte dopustit?
Všechny jsou vynikající, ale já mám nejraději Kamadet.

Co Vás v Madetě nejvíc těší a na co jste v Madetě hrdý?
Těší mě, když potkám kolegu s úsměvem ve tváři. Hrdý jsem každopádně na zaměstnance a na produkty, které Madeta vyrábí.